Bicycle-trial nebo také trialsin ve Španělsku, v Anglii nazývaný cyklotrial, začal v Americe pozvolna. Eddy Kessler, texaský národní trialový šampión z let 1973 a 1980 a organizátor čtyř národních motocyklových mistrovství, v něm rozpoznal příležitost dostat mladší jezdce k trialu přes bicykly. A tak začal organizovat místní biketrialové (v originále "bicycle trial", pozn.př.) soutěže a v roce 1980 se konalo první Národní mistrovství Spojených států v Amarilu, které vyhrál Steve McNeal z Alabamy. V roce 1981 se konalo Národní mistrovství v Kansas City.
V roce 1981 Eddy publikoval dvanáctistránkovou brožurku kapesního formátu jménem "Průvodce Biketrialem", ve které zmiňuje, že to byli Němci, kdo jako první adaptoval trialový způsob ježdění z motorek na bicykly někdy kolem roku 1974. Nemám žádné informace o organizovaných soutěžích během sedmdesátých let a mezi lety 1982 až 1984 ve Spojených státech, ale předpokládám, že nějaké biketrialové události proběhly. Rád se o nich dozvím od vás, volejte mi večer na číslo 919-496-4663, Jim Ellis.
Ve Španělsku kolem roku 1980 Pedro Pi, ředitel vývoje Montesy a trialový jezdec, rozjel trialsin. (Historii španělského biketrialu mapuje předcházející část okénka do historie, pozn.př.) Pedro také vytvořil trialové kolo Montesa 20x20, ze kterého se pak vyvinulo Monty. Jeho syn Ot dosáhl několika titulů mistra světa a stal se vůdčím světovým "biketrialovým velvyslancem". Dalším, kdo vyráběl na počátku osmdesátých let 20x20 trialová kola, byl Fantic. V roce 1981 plánovala britská BBC natočit biketrial do svého pořadu "Stopky", dětské sportovní show.
Naší první "hvězdou" v tomto sportu byl Kevin Norton, motocyklový trialista z Kalifornie. Kevin bez potíží ovládl první dva Národní šampionáty NORBA (National Off-Road Bicycle Association, Národní asociace terénních kol), které se konaly v Durangu v Coloradu v letech 1985 a 1986 a byl prvním Američanem, který dokončil čtyřkolový seriál Mistrovství světa v Evropě. Evropané byli fenomenální jedci a jejich soutěže byly tak obtížné, že Norton obvkyle "pětkoval" na všech sekcích. Kevin se vrátil s novými technikami a jeho přínosem jakožto Mistra Spojených států byl biketrial na obálkách řady cyklistických časopisů, stejně jako spolupráce při vývoji trialových kol Kuwahara a pneumatik IRC Trial Winner.
Národní šampionát číslo 2 v Durangu v roce 1986 vyhrál Ryan Young, přičemž to byla jeho vůbec první cyklistická soutěž! Z ničeho nic tu byl 19-ti letý závodník, o kterém cyklistický svět nikdy neslyšel, oblečený od hlavy k patě dlouhém bílém dresu a ve vysokých bílých botách s helmou "USA", který jel na podivné cyklo-bestii, jakou dosud nikdo nikdy neviděl, s takovým klidem, rovnováhou, elegantními pohyby a sebedůvěrou, že jej celý dav slepě následoval jako Krysaře... Měl dlouhý a vysoký dvakrát prohnutý rám z leštěného hliníku s dvojkorunkovou hliníkovou vidlicí, obutý na kola 26x24 (průměry ráfků v palcích, pozn.př.) s bubnovými brzdami... Byl to Maverick XT, unikátní ručně postavená kreace Billa Grapevina, mototrialového průkopníka z Leonu v Kansasu, který Ryana na soutěži doprovázel. V této soutěži Young a Grapevine demonstrovali klasický sňatek motocyklo/cyklistických technologií a bicyklo/motoristických trialových technik. Přestože Ryanova formální účast v biketrialu byla krátká, jeho vliv přetrvává a v současné době je jeho chráněncem čtrnáctiletý budoucí národní šampión Marc Brooks.
V roce 1987 Ot Pi, mistr světa ze Španělska, strávil několik týdnů v USA a vedl tu ukázky a školy trialu, které inspirovaly jezdce na léta dopředu. Mezi Otovy "chráněnce" se řadí Andy Grayson v Kalifornii, Marc Brooks v Pennsylvanii a Tom McNeal v Alabamě, kteří patří mezi vítěze NORBA Národního finále v roce 1987.
Jezdec světové úrovně Hansjorg Rey, konkurent trialsinového šampiona Jordi Tarrese, se v roce 1987 přestěhoval ze Švýcarska do Kalifornie a okamžitě pozvedl úroveň všech, kteří jezdili s ním. Rey vyhrál těsně Národní mistrovství v Durangu nad Jimem Trigonisem. Kevin Norton byl sedmý a je prokazatelný vliv Reye na další jezdce jako Andy Grayson, Peter Delaney, Dave Arbogast nebo Mike Craig.
Vzrůstající popularita biketrialu v polovině osmdesátých let pobídla několik výrobců, aby "otestovali vodu"
s novými konstrukcemi, z nichž mnohé se dočkaly jen velmi limitované kusové výroby. Kromě
kol 24x24 Kuwahara (tento japonský výrobce dělal hlavně BMX kola a možná je znáte z filmu E.T.Mimozemšťan - ano, v té slavné scéně prchá Eliot s E.T. na kole Kuwahara!, pozn.př.) a 26x24 Maverick se objevil Raleigh Edge od Raleigh Bicycles. Navržený byl Johnem Olsenem,
dalším přeběhlíkem od motorkového trialu. Edge byl obutý do kol 26x24 a měl pětirychlostní přehazovačku.
Olsen, bez diskuze trialový maniak a organizátor trialu ve státě Washington, vždy
upřednostňoval trialová kola, na kterých lze také jezdit a ne pouze poskakovat, jako je třeba Monty.
Před Edgem navrhl John ještě kolo 26x24 Montana Trials, postavené R&E se Seattlu. Několik
dalších výrobců včetně Fat Chance, Mountain Goat, Moots nebo Cunnigham vyrobilo pár trialových speciálů, obvykle
přešitých z výrobní řady horských kol.
Seriózní zájem o trial inicioval Scot Nicol v Ibis Cycles ze Sevastopolu v Kalifornii. Nicol experimentoval s modely 26x26, 26x24 a 26x20, než začal vyrábět Ibis Mountain Trial, vícerychlostní model 26x24. Brzy ale bylo zjevné, že Evropou inspirovaná velikost 20x20 byla mnohem vhodnější pro poskakování a obratnost. Proto Scot zmenšoval a v roce 1987 přinesl 24x20 Ibis Trial Comp. Tyrkysově modrý stroj byl postavený v Japonsku, ale postrádal lyžinu. To brzy vyřešil Mike Augsperger z Bostonu, modelář a cyklo-moto-trialový nadšenec a organizátor, který "vysochal" hořčíkovou lyžinu. V roce 1988 Ibis dodával fialové a oranžové Trial Compy postavené na Taiwanu včetně pár kusů s koly 20x20. Pro rok 1992 ale Ibis omezil své trialové modely na "chudé příbuzné" své ostatní produkce.
V polovině osmdesátých let postavil Allen Carpenter, angličan žijící v Boulderu v Coloradu, pár rialových kol
26x20 nazvaných Velocitech. Carpenter také navrhl a postavil dvě sajdkáry, které přihlásil v roce 1979 do Národního poháru A.O.T.S.C.A. (Asociace sajdkárového trialu)
v Kansas City. (jezdí se zkrátka trial se vším, co jde: kola, motorky, sajdkáry, osobní auta, náklaďáky... pozn. př.)
Dva hlavní výrobci BMX a freestylových kol vpadli do trialu v roce 1988. Haro, s pomocí bývalého U.S. šampiona Kevina Nortona, vytrhlo stránku z katalogu Monty a vyvinulo podle ní Haro Response. Mělo 48-drátový výplet, zadní brzdu umístěnou u osy pedálů a vidlici ve stylu BMX. Jejich konkurent, GT, zlanařil na pomoc s vývojem trialistu Hansjorga Reye a uvedli GT Ricochet a Ricochet Pro. Rey, který si vybudoval jméno v Evropě na Monty, navrhl pro GT kolo ve stylu Monty - dvojkorunkovou vidlici a ráfkové brzdy. Model Pro byl vybaven zapouzdřeným středem a vylehčenými klikami.
V roce 1988 omezila NORBA účast na Národním mistrovství pouze na Američany a zabouchla tak před nosem dveře Hansjorgovi a dalším cizincům. Titul tak ten rok sebral v Idahu v Sun Valley Andy Grayson a zopakoval to i v roce 1989 v Kalifornii. Za ním byl Marc Brooks následovaný Alabamským rebelem (T. McNeal, pozn.př.), který jej takto sledoval již několik let.
Marc, který nebyl v roce 1990 v Americe poražen, vyhrál Národní mistrovství v Mammothu v Kalifornii. Současně jeho dřívější učitel, Ryan Young, vyhrál motocyklový šampionát a tak dva Pennsylvánci poprvé přinesli na východní pobřeží oba trialové tituly. Za ním byl Tom McNeal z Alabamy a třetí místo bral Aaron Faust z Kalifornie. Grayson v devadesátých letech Národní mistrovství vynechal, ale udělal v roce 1991 celonárodní podporu trialu ukázkami v televizní show Davida Lettermana a Johny Carsona. Dostal se díky ní k příležitosti jezdit trialové exhibice pro Chevy Trucks v roce 1992.
Finále NORBA v roce 1991 hostila Mt.Snow ve Vermontu. Toto úplně první finále na východním pobřeží představovalo jedny z nejtěžších sekcí, jaké kdy v USA viděli. Mike Augsperger a jeho žena Leni Fried jsou zapáleni celým srdcem pro dlouhé, široké a kompletně přírodní sekce. Poněkud v protikladu k běžné trialové filosofii pojetí překážek. Faktor únavy v kombinaci s lehkým deštěm zvedl nejnižší skóre na 35 bodů, mnohem víc než by se Hans Reyovi líbilo. Hans, který míval čtyři dlouhé roky nízké skóre, byl vytlačen Marcem Brooksem. Brooks, jako nejlepší Američan, tak bral v roce 1991 národní titul stejně jako titul v horských kolech. Několik mladých a slibných jezdců z východního pobřeží se poprvé objevilo v nejlepší desítce, včetně Neila Wileye a Iana Cooka z Maine a Chrise Slentze z Pennsylvánie. Tom McNeal a Aaron Faust si zopakovali své druhé a třetí místo.
Každý z našich národních mistrů se účastnil série Mistrovství světa a naše schopnosti v této úrovni se stále zvyšují. V roce 1988 Mike Craig skončil pátý v kategorii Senior, zatímco Andy Grayson skončil dvanáctý v silně obsazené kategorii Junior. Marc Brooks vybojoval v Evropě v roce 1989 čtrnácté místo, ale v roce 1990 se už vrátil s osmým místem v Juniorech a šestým ve Světovém indoorovém poháru. V roce 1991 byl Marc v seniorech jedenáctý. Tom McNeal strávil v Evropě v roce 1990 celý měsíc na soutěžích seriálu Mistrovtví světa a obsadil šestnácté místo v Juniorech.
Na závěr je tu řada "hrdinů za scénou", jejichž nadšenecké úsilí pomohlo rozvíjet tento sport. Mezi jinými to jsou Scot Nicol z Ibisu, Tom Hillard ze Specialized Bicycles, Mike Augsperger, Bill Grapevine, John Olsen, Bob Lawson, Greg Morin, Brent Mullin, Nelson Crouch, Dale Young, Yeti Bicycles, Maurice Tierney z Dirt Rag, Patrickova rodina trialových soutěží a Pedro Pi, silná opora amerického trialsinu. K dalším hrdinům patří pořadatelé, dodavatelé, rozhodčí, rodiny a soutěžící, kteří dali sportu mnoho skvělých podniků a spoustu svého času. Jejich úsilí dává americkým současným i budoucím trialsinovým hvězdám příležitost a prostor zhodnocovat jejich talent.
28.8.2011, RJ