Okolí hradu Sion (které pro zjednodušení v tomto reportu nazýváme "Kutnou Horou") toho pamatuje již hodně. Třeba Jana Roháče z Dubé, který jej na počátku patnáctého století postavil a pak z něj vedl soukromou válku proti českému králi Zikmundovi. Tu ovšem prohrál poté, co 6. září 1437 byl hrad i přes unikátní, historiky dodnes ceněné opevnění, které bylo útočníkům značnou překážkou, přece jen dobyt a Roháč byl po náročném boji zajat a následně potrestán tak, jak bylo tehdy zvykem, tedy hrdelně.
Náročné překážky čekaly pod hradem 6. září i v letošním roce, kdy se tu opět po čase konal závod mistrovství České republiky v biketrialu a z výsledků již víte, kdo vyhrál a kdo prohrál. Nejprve ale ještě krátká odbočka do historie, tentokrát už novověké. Kutná Hora je nesmazatelně zapsaná v historii biketrialového světového šampionátu - konaly se zde čtyři soutěže v letech 1998, 1999, 2002 a 2003. Na té poslední vyhrál elitu Benito Ros, který shodou okolností vyhrál tento víkend titul mistra světa v elitě na MS UCI v norském Lillehammeru, a seniory tenkrát vyhrál Vincent Hermance, který letošního šestého září v Norsku skončil až čtvrtý, čímž mi celou tuto paralelu s jmény vítězů a datem závodu úplně pokazil a jediný závěr, který z toho tak můžeme udělat je ten, že to není tak dávno, co se jezdci, kteří dnes představují špičku v trialu pod UCI, běžně účastnili i mistrovství světa BIU a tím pádem není třeba úplně nereálná myšlenka současného vedení BIU přitáhnout tyto jezdce zpět, jak popisují v dokumentu "Nová vize světového biketrialu". Nu a pokud si chcete místo vizí přečíst, jak získal před jedenácti lety titul mistra světa v masterech Pepa Dressler, přečtěte si obsáhlý report Jana Havelky z tehdejší soutěže.
Konec odboček (protože těch jsme si i my cestou na závod užili dostatečně), pojďme se podívat, jaká byla ta letošní "Kutná Hora". Za těch šest let, kdy se tu nezávodilo, se terén přeci jen trochu proměnil. Především hustě obrostly mechem všechny kameny, které jsme si pamatovali z tehdejších sekcí, a stejně pokryté mechem byly i ty, které byly v sekcích aktuálních. Týden před závody propršel (sobota už naštěstí byla slunečná), takže si asi každý představí, jak kameny vypadaly poté, co pneumatiky prvních jezdců mech strhly. Na jezdce, rozmazlené lehčími tratěmi z MS v Tanvaldu, tak čekala těžká soutěž. Poloprázdná louka, sloužící jako parkoviště, však signalizovala již dopředu menší účast - celkem přijelo na závod 63 soutěžících. I tak jich bylo bohužel více než procházejících diváků.
V dětských a hobby kategoriích bylo sedm kontrolních úseků, situovaných především podél cesty a potoka, případně přímo přes potok - to je dobře, osobně si myslím, že pokud je v místě soutěže voda k dispozici, neměli by ji stavitelé tratí opomíjet. Na jezdce tak čekaly kluzké kameny, žabky poskakující mezi páskami a kdo měl štěstí, mohl vidět i raka.
Červené a žluté tratě se potoku vyhnuly, ale to je nijak neulehčilo. Kolem některých se nedalo balvanovým polem ani pořádně projít, tam, kde se stavitelům zdála sekce příliš krátká, doplnili ji několik desítek metrů dlouhým "cross-country" labyrintem pásek. Jak jsme zjistili od Káji Brambory, který se na stavbě sekcí podílel, kopírovaly kontrolní úseky tratě výše zmíněného mistrovství světa 2003, což částečně vysvětluje vyšší počty bodů u většiny jezdců. Protože ve "velkých" startovalo jen 14 závodníků (sedm eliťáků, dva senioři a pět juniorů), měli rozhodčí při čekání na jezdce čas i na čtení novin.
Proto vlastně ani tolik nevadilo, že se pořadatelům nepodařilo zajistit rozhodčí na všechny kontrolní úseky. Na třech malých sekcích nastoupili nově zaškolení elévové, tři sekce (jedna malá a dvě velké) zůstaly neobsazené a rozhodčí na sousedním kontrolním úseku tak měl vždy na starosti dvě sekce. Bylo by přece škoda rušit připravené sekce jen proto, že nejsou rozhodčí a že to tak v tomto případě v článku 36.7. přikazuje platný Národní sportovní řád biketrialu.
Z olomouckého klubu na závod dorazilo devět jezdců. Pro Lukáše Janku v juniorech představovaly kluzké mechové kameny složitý rébus, jehož řešení odložíme na příště. Tomáš Vepřek v benjaminech naopak řešení znal, dva šlápy v prvním kole a vynikající nulové druhé kolo pro něj znamenaly jisté vítězství. Kája Šnábl si užil výlet bez rodičů a i když skončil sedmý a s mokrýma botama, tvářil se spokojeně. Vojta Vepřek v partě s Denisou Pecháčkovou a "Houbama" jako obvykle soupeřili mezi sebou, na koho zbyde Černý Petr v podobě čtvrtého místa, a pro našeho Vojtu to tentokrát vyšlo dobře na druhé místo. V zelených hobíkách nastoupila do svého kvůli studijním povinnostem teprve prvního závodu sezony Vendula Zapletalová, nehezký pád na záda na kameny přežila bez úhony a s osobním minderem v závěru soutěže to dotáhla na třetí místo a vyhrála hezký skleněný půllitr s logem "MS Blansko 2013". Vojta Streit se závod od závodu zlepšuje, dírky na kartě měl konečně i jinde než jen v posledním sloupečku a radost z toho mu trochu kazilo jen to, že od stupňů vítězů jej dělil jediný bod. Honza Šmiřák v bílých hobíkách tentokrát trochu zaváhal, možná, že po dobrodružné dvoudenní cestě na závody byl tak plný zážitků, že se nemohl plně soustředit na jízdu, za to se omlouvám. Soustředil se naopak Táda Mahr v hobíkách růžových, pořadí na prvních místech bylo hodně těsné, na medaili to ale vyšlo, i když "jen" na bronzovou. Vaškovi Hrdličkovi ale ne, musel se spokojit se sedmým místem a účastnickou medailí, na které ale také zářila velká jednička, takže se vlastně tolik nestalo.
Celým reportem se vinou odkazy do minulosti, ale skončíme jako Libuše s pohledem upřeným do budoucna. Je určitě dobře, že se lokalita s tak silným biketrialovým potenciálem opět "vrátila do hry", i když to nebylo bez chyb - tak snad za rok bude.
7.9.2014, RJ